Divočina

V ní je to sice nádherné, ale také hodně kruté. Ona sama dává jeden jediný pokyn. Přežij. Takže někdo musí zemřít, aby druhý přežil. Tak to prostě je a bude. A jakýkoli lidský zátah je zbytečný a hloupý. I neoblíbený krokodýl musí žrát. Proto nám sice může být líto krávy, kterou u vody stiskne ve svých mohutných čelistech, ale musíme si při té lítosti uvědomit, že i on chce přežít.  

Ta kráva moc šancí na únik nemá. Krokodýlí čelisti totiž dokážou vyvinout takovou sílu, že mohou zlomit kost jen to křupne. Je zajímavé, že ta obrovská síla nedovolí krokodýlovi žvýkat. Neumí to. Takže otáčením svého těla trhá z kořisti kusy masa a ty pak polyká celé. Chytne-li velký kus u vody, pevně sevře a drží. Obrovskou sílou tahá oběť do vody, kde ji prostě utopí.  

V současné době je popsáno několik druhů krokodýlů, pro zajímavost například morelletův, johnsonův, štítnatý, orinocký, a ještě třeba bahenní.  

Z vody přejděme na souš. Viděl jsem zebru, která porodila mladé. Když zebra porodí, tak její mládě se jako většina kopytníků ihned pokouší postavit se na vlastní nohy. Tomu se to podařilo, ale nestálo ani několik okamžiků a již tu byla lvice. Jediným kousnutím zlomila nebohému mláděti vaz a odnášela si jej jako velmi snadnou kořist. Snadnou, protože mládě neprchalo, tudíž jej nemusela nahánět. Jakkoli můžeme mládě litovat, že se na tomto světě ani neohřálo, tak musíme uznat, jak již psáno výše, že se lvice nažrat musí. Nebo musí dát nažrat manželovi. Ono je to totiž u nich v domácnosti tak, že lev je skutečný král. A samice loví. Teprve pak se jde král zvířat nažrat.  

Ne že by on sám lovit neuměl. Samozřejmě že to umí, ale proč by to dělal, když samice všechno zařídí. Samic bývá ve smečce více. Mimochodem by mne zajímalo, která pak umývá nádobí, kdyby lví rodinky a smečky ovšem nějaké měli. Zda by samice měly nějaký pořadník, nebo by svého pána otravovaly tak dlouho, až by ho umyl sám.