Category Archives

Asi vÅ¡ichni víme, že jsme prožili nejteplejší říjen, kdy průmÄ›rná teplota byla 25 stupňů Celsia. To je rekordní hodnota, a na tento mÄ›síc nevídaná. A nezdá se, že by listopad Äi prosinec byly nÄ›jak zvláštÄ› chladné. Je tedy jasné, že klima na naší planetÄ› se mÄ›ní, a to velmi rychle.

 

O globálních zmÄ›nách klimatu se mluví již od poloviny minulého století. Trvalo vÅ¡ak jeÅ¡tÄ› mnoho let, než se dostalo do povÄ›domí veÅ™ejnosti a než se s ním skuteÄnÄ› zaÄalo nÄ›co dÄ›lat. Problém je, že mnoho lidí stále odmítá pÅ™ipustit, že se nÄ›co takového dÄ›je. Je to vÅ¡ak naprosto jasné. Otázkou vÅ¡ak je, co je toho příÄinou.

 

 

Faktem je, že klima na naší planetÄ› se mÄ›nilo vždy. StaÄí se podívat, jaké průmÄ›rné teploty zde byly v druhohorách a jaké jsou dnes. Ve Ätvrtohorách se zase střídaly doby ledové a meziledové, pÅ™iÄemž bychom se mÄ›li dnes nacházet právÄ› na konci jedné z meziledových dob.

 

OvÅ¡em pÅ™irozené kolísání klimatu stále nevysvÄ›tluje rychlost zmÄ›n, kterou vidíme. NevysvÄ›tluje ji ani aktivita Slunce, která také periodicky kolísá. Ta totiž ani zdaleka nekoreluje s tím, co dnes pozorujeme. Zdá se tedy, že souÄasné zmÄ›ny jsou dílem ÄlovÄ›ka.

 

 

Na vinÄ› jsou pak skleníkové plyny, pÅ™edevším pak oxid uhliÄitý. Zatímco dříve totiž byla na naší planetÄ› rovnováha v tom, kolik jej bylo produkováno a kolik jej bylo absorbováno zpÄ›t, ÄlovÄ›k ji poruÅ¡il. A jistÄ›, v porovnání s ostatními producenty jej nevypouÅ¡tí mnoho, avÅ¡ak tento plyn setrvává v atmosféře velmi dlouhou dobu. A když se tyto pÅ™ebytky kumulují desítky let, pak najednou výsledný objem skleníkového plynu není tak malý.

 

Co tedy můžeme Äekat? Stále extrémnÄ›jší poÄasí a zmÄ›ny v rozložení srážek, které v podstatÄ› znamenají suché zimy a léto a proprÅ¡ené jaro a podzim. O tom, že to pro vegetaci, a to ani tu pÄ›stovanou ÄlovÄ›kem pro potravu, není ideální, asi není tÅ™eba hovoÅ™it. Proto je potÅ™eba zaÄít s tím nÄ›co dÄ›lat dřív, než se nám to skuteÄnÄ› vymkne kontrole.

Průzkum vesmíru je něco, co zajímá mnoho lidí. K tomu samozřejmě patří i osidlování jiných planet. Velmi horkým kandidátem byl ještě do nedávné doby Mars, kam se dokonce plánovaly lety s lidskou posádkou. Tehdy se do užšího výběru dostali dokonce dva Češi. Od té doby jako by se po tomto projektu slehla zem. A to z dobrého důvodu.

 

 

Ukázalo se totiž, že osídlení Marsu nebude ani zdaleka tak jednoduché, jak se původnÄ› zdálo. Plánovalo se, že život zaÄne v kopulích a postupnÄ› budeme budovat atmosféru, které se následnÄ› rozšíří na celou planetu. Problém v tom je ten, že na rozdíl od ZemÄ› Mars nedokáže atmosféru udržet, alespoň tedy ne v takovém množství, která by byla potÅ™ebná pro život.

 

Je pravdou, že na něm kdysi atmosféra existovala. Ovšem je do té doby, kdy existovala také magnetosféra. Ukázalo se totiž, že ta je naprosto nezbytná k tomu, aby se atmosféra na planetě udržela. Právě ona je totiž tou silou, která ji zde drží.

 

 

Ano, Mars ji kdysi mÄ›l také, avÅ¡ak bÄ›hem Äasu o ni pÅ™iÅ¡el. Proto také zmizela atmosféra, kterou kdysi mÄ›l, kdy se nedokázala udržet u povrchu planety a rozplynula se do vesmíru. To ovÅ¡em také znamená, že není možné ji obnovit. Pokud by tedy lidé mÄ›li žít na Marsu, museli by žít pouze v uzavÅ™ených kopulích bez nadÄ›je, že se z nich nÄ›kdy dostanou. A to rozhodnÄ› není ideální situace.

 

Pokud jde o další planety naší sluneÄní soustavy, pak ani ty nepÅ™edstavují nejvhodnÄ›jší kandidáty. Ba naopak, v mnoha ohledech jsou jeÅ¡tÄ› horší, než právÄ› Mars. Na nÄ›m můžeme totiž žít alespoň pod kopulemi. Na ostatních planetách by nebyl možný ani tento život.

 

Znamená to tedy, že s plány na osídlení Marsu je konec? Prozatím ano. Je to v souÄasnosti příliÅ¡ technicky i finanÄnÄ› nároÄné. Proto se radÄ›ji soustÅ™edíme na jiné úkoly, například vybudování stanice na MÄ›síci. To je totiž mnohem proveditelnÄ›jší.

Naše doba a vědomosti, poznatky, se neustále každým dnem posouvají dál a dál. Díky vědě získáváme mnoho informací, které bychom za běžných okolností nevymysleli. Věda posouvají náš život, náš svět na novou úroveň, o které si naši předci mohou nechat zdát. Každý den se přichází s novými vynálezy, které nám mohou usnadnit každodenní život. Vše kolem nás vzniká díky vědě, díky různorodým průzkumům a výzkumům. Většina z nás si moc vědy neuvědomuje. Kde bychom ale byli, kdyby věda neexistovala?

Pravděpodobně bychom byli na úrovni doby lovců a sběračů.

Věda není jen to, co vzniká v laboratořích. Do vědy můžeme zařadit každý nápad, který prospěl k dobré změně kvality života. Jak všichni víme, tak takových nápadů vzniká každý den nespočet. Některé jsou pro naši společnost výraznější, některé změní jednu drobnost z milionu. Vše je ale stále prospěšné a nejde o to, v jakém měřítku. Ráno si jdete udělat kávu, čaj, snídani, nebo si dáte ranní cigaretu. To vše ale někde muselo vzniknout, stejně jako mnoho věcí, které bereme jako samozřejmost. To, že si můžete číst tento článek, že je možné tento článek napsat, i to je součástí vědy. Počítače a mobily se vyvíjejí několik desítek let a stále se mění.

Když se kouknete deset let zpět, uvidíte obrovské rozdíly, kam naše společnost stihla během jen pár let pokročit. V dlouhodobém hledisku jde o změny, které přináší nový život celému lidstvu, nejen pár jedincům, kteří s nápadem přišli. Moudrem dne je, že bychom měli přestat brát vše, co můžeme během dne udělat, jako samozřejmost. Máme tolik možností, na které v nějakých koutech světa lidé ani nepomyslí, jelikož má věda různé posuny, a ne všichni mají stejné možnosti. Je důležité si vážit všeho a všech, co máme a hledat ve vědě krásu, případně pomoci světu, aby se mu dařilo lépe. Potřebujeme se posouvat dál, i přes to, že tu máme již tisíce vynálezů, všichni víme, že svět není ani zdaleka dokonalý.