Category Archives

Jakkoliv se to snažíme popírat, pokud jde o zvířecí říši, je naprostá většina z nás xenofobní. To znamená, že zatímco některé zvířecí druhy milujeme a chráníme, jiné v nás vzbuzují odpor. Zajímavý je zde však fakt, že to, kterých druhů se to týká, je prakticky univerzální. Například je jasné, že existuje mnohem více lidí s fobií z pavouků než s fobií ze psů. Podobně jsou na tom třeba také krysy, potkani, švábi a mnohé další. Můžeme se tedy ptát, proč se právě těchto druhů štítíme. Na přirozený vývoj, kdy k nim máme vrozený odpor, protože představovaly pro naše předky nebezpečí, zde neobstojí. Koneckonců, lvi, tygři či medvědi byli pro naše předky mnohem větším problémem, a přesto je velká část populace obdivuje. Co je tedy hlavní příčinou?

Tou je především vzhled. Jako velká většina sociálních druhů máme zakódováno, že čím je nám něco podobnější, tím více tomu věříme. A třeba hadi nebo hmyz jsou od nás skutečně odlišní, a to nejen vzhledem, ale také chováním. To v našem mozku nedokážeme pochopit, a to vede k odporu.

Trochu jiný případ jsou krysy a potkani. Tyto jsme se naučili ošklivit, neboť po dlouhou dobu působili především jako škůdci v zásobách potravin a jako přenašeči nemocí – ačkoliv zde roli hrály spíše blechy, které měli tito tvorové v kožichu, než oni samotní.

K tomu přispěla i určitá propaganda nejprve v pohádkách a příbězích, později pak ve filmech, kdy jsou především krysy zobrazovány jako zrádné či kruté. O tom, jak hluboko v nás je toto povědomí zakořeněno, svědčí i význam, jaký má, když o někom řekneme, že je to krysa. Ve skutečnosti však u naprosté většiny těchto zvířat není k takovýmto pocitům důvod. Například pavouci mohou být velmi užiteční, stejně jako například hadi. Krysy a potkani pak jsou velmi inteligentní, a mnozí je chovají jako domácí mazlíčky. Rozhodně je tedy na čase odhodit staré předsudky. Můžeme si přiznat, že náš odpor je v podstatě ničím nepodložený. A to je první krok na cestě k tomu, abychom se jej zbavili.

V ní je to sice nádherné, ale také hodně kruté. Ona sama dává jeden jediný pokyn. Přežij. Takže někdo musí zemřít, aby druhý přežil. Tak to prostě je a bude. A jakýkoli lidský zátah je zbytečný a hloupý. I neoblíbený krokodýl musí žrát. Proto nám sice může být líto krávy, kterou u vody stiskne ve svých mohutných čelistech, ale musíme si při té lítosti uvědomit, že i on chce přežít.  

Ta kráva moc šancí na únik nemá. Krokodýlí čelisti totiž dokážou vyvinout takovou sílu, že mohou zlomit kost jen to křupne. Je zajímavé, že ta obrovská síla nedovolí krokodýlovi žvýkat. Neumí to. Takže otáčením svého těla trhá z kořisti kusy masa a ty pak polyká celé. Chytne-li velký kus u vody, pevně sevře a drží. Obrovskou sílou tahá oběť do vody, kde ji prostě utopí.  

V současné době je popsáno několik druhů krokodýlů, pro zajímavost například morelletův, johnsonův, štítnatý, orinocký, a ještě třeba bahenní.  

Z vody přejděme na souš. Viděl jsem zebru, která porodila mladé. Když zebra porodí, tak její mládě se jako většina kopytníků ihned pokouší postavit se na vlastní nohy. Tomu se to podařilo, ale nestálo ani několik okamžiků a již tu byla lvice. Jediným kousnutím zlomila nebohému mláděti vaz a odnášela si jej jako velmi snadnou kořist. Snadnou, protože mládě neprchalo, tudíž jej nemusela nahánět. Jakkoli můžeme mládě litovat, že se na tomto světě ani neohřálo, tak musíme uznat, jak již psáno výše, že se lvice nažrat musí. Nebo musí dát nažrat manželovi. Ono je to totiž u nich v domácnosti tak, že lev je skutečný král. A samice loví. Teprve pak se jde král zvířat nažrat.  

Ne že by on sám lovit neuměl. Samozřejmě že to umí, ale proč by to dělal, když samice všechno zařídí. Samic bývá ve smečce více. Mimochodem by mne zajímalo, která pak umývá nádobí, kdyby lví rodinky a smečky ovšem nějaké měli. Zda by samice měly nějaký pořadník, nebo by svého pána otravovaly tak dlouho, až by ho umyl sám. 

Jestliže se vašemu zvířeti něco stane, rozhodně byste neměli čekat, jestli se mu udělá lépe nebo jestli se daná rána sama zahojí. Jsou věci, které se mohou zvířeti stát a bude nejlepší, pokud s ním co nejdříve zajdete k veterináři, aby se na dané zvíře podíval.

Příkladem může být například to, že si dané zvíře ukopne drápek. Něco takového se samo rozhodně nezahojí a bylo by nejlepší, pokud byste s daným zvířetem šli co nejdříve na veterinu, kde se na něco takového podívají a budou se snažit zvířeti pomoci od bolesti. Není to určitě to jediné, co se může vašemu zvířeti přihodit. Je toho daleko více, ale něco takového, jako je ukopnutý drápek, se zvířatům stává velice často.

Některé věci mohou být velmi závažné a bylo by nejlepší je co nejdříve vyřešit. Některé věci nemusí být zase tak akutní, ale pokud budete mít po jednom nebo dvou dnech pocit, že se stav daného zvířete vůbec nezlepšuje, měli byste s ním na veterinu zajít. Jistě udělají vše proto, aby dali dané zvíře zase dohromady.

Je možné, že se vašemu zvířeti nebude na veterinu chtít, ale měli byste ho tam nějakým způsobem dostat, protože jedině tak se bude moct na dané zvíře někdo podívat.

Může se klidně stát, že dané zvíře dostane nějaké léky, které mu pomohou natolik, že už nebude potřeba, abyste přišli na další kontrolu, ale může se určitě stát i to, že léky nepomohou a bude potřeba přijít znovu. Nikdy nevíte, kdy zrovna vaše zvíře potká něco, z čeho by mohl být velký problém, pokud by se něco takového neřešilo. Jeden nikdy neví, kdy může zvířeti zachránit například packu nebo části jiné. Stejně tak, jako se stávají úrazy lidem se mohou stát úrazy zvířatům. Některé nemusí být vůbec pěkné a pokud už se s něčím takovým setkáte, bylo by vhodné to co nejdříve řešit. Nikdo se nemusí trápit v bolestech a to ani lidé a ani zvířata.